Desatero

10 principů pro používání AI ve studiu

pro studenty humanitních a společenskovědních oborů

1. AI není jedno — rozeznávej, s čím pracuješ

Kontrola gramatiky v Grammarly je stará AI: deterministická, pravidlová, nenalézá nic, co by tam nebylo. ChatGPT nebo Claude jsou něco jiného: jazykové modely, které statisticky předpovídají text — kreativní, ale nepřesní. Zároveň existuje AI, která jen tiše běží v pozadí: doporučovací algoritmy, vyhledávání. Tato příručka se týká té druhé kategorie — nástrojů, se kterými přímo mluvíš.

Prakticky: Před použitím nástroje si polož dvě otázky: Jaký typ systému to je? a Jak ho používám — jako automatický nástroj, jako spolupracovníka, nebo mu dávám autonomii?

2. Použití AI uveď — transparentnost je povinnost, ne volba

Pokud AI materiálně ovlivnila tvůj výstup, musíš to uvést. Tak to vyžaduje Masarykova univerzita i ostatní české i mezinárodní instituce. Hranice je materiální vliv — generování, strukturování nebo podstatné přeformulování obsahu je nad hranicí; korektura gramatiky zpravidla ne.

Doporučená věta (dle MUNI doporučení):

„Při přípravě jsem použil/a [nástroj, verze] pro [konkrétní účel]. Obsah jsem zkontroloval/a a upravil/a; za finální text plně zodpovídám."

Pokud si nejsi jistý/á — uveď to. Transparentnost je vždy bezpečnější než dohad.

3. Odevzdat AI text jako vlastní je podvod

Odevzdat text vygenerovaný AI jako svůj vlastní, bez povolení nebo uvedení zdroje, je akademický podvod. Neexistuje výjimka pro případ, že to vyučující nepozná, nebo pro případ, že text byl „jen upraven". Jde o hranici, která je jasná a stejná na všech českých i zahraničních univerzitách.

Prakticky: Každé zadání má kontext. Pokud si nejsi jistý/á, co je v daném předmětu povoleno, zeptej se vyučujícího — dřív než odevzdáš, ne potom.

4. V šedé zóně se ptej: „Umím to obhájit?"

Šedá zóna existuje. Pravidla se liší podle předmětu, fakulty, vyučujícího. Namísto hledání univerzálního seznamu co je a co není povoleno, použij tento test: Dokážu každou část svého výstupu vysvětlit, zhodnotit a obhájit — bez AI? Pokud ne, použití AI zašlo pravděpodobně příliš daleko.

Druhý test je zadání: K čemu je tato práce navržena? Pokud jejím smyslem je rozvíjet dovednost, kterou jsi ještě plně nerozvinul/a, pak AI, která tuto dovednost obchází, neslouží tvému učení — ani tvému hodnocení.

5. Je nebezpečné delegovat práci, které sám nerozumíš

Pokud zadáš AI úkol, který sám/sama neovládáš, nemůžeš zkontrolovat, zda je výsledek správný. Nemůžeš zachytit chyby. Nemůžeš výstup obhájit, rozvinout ani kritizovat. V nejlepším případě odevzdáš cizí práci, které nerozumíš. V nejhorším případě odevzdáš práci plnou chyb — a nebudeš vědět, že tam jsou.

Toto není jen otázka etiky, ale kompetence: schopnost zadat dobrý dotaz a vyhodnotit odpověď vyžaduje, že problematice aspoň částečně rozumíš. Čím méně rozumíš, tím nebezpečněji AI používáš.

6. Nepoužívej AI tam, kde práce samotná je cílem

AI je spolehlivá při provádění jasně definovaných úkolů: formátuje, extrahuje, transformuje, shrnuje podle pravidel. AI je nespolehlivá tam, kde záleží na porozumění: posoudit, co je v textu důležité, vytvořit argument, zhodnotit metodologii.

Zásada: pokud je cílem zadání vyvinout dovednost, kterou ještě nemáš — argumentovat, číst primární prameny, analyzovat — pak AI, která výsledek vygeneruje místo tebe, tě té dovednosti nepřiblíží. Dostaneš výstup, ale ne schopnost.

7. Bibliografie patří do Zotera, ne do AI

AI jazykové modely systematicky vymýšlejí citace: autory, názvy, stránky, ročníky. Nejde o chybu, která se dá opravit lepším dotazem — je to vlastnost toho, jak tyto nástroje fungují. Zotero existuje přesně proto, aby tento problém řešil.

Pravidlo: AI nepoužívej pro správu bibliografie, generování citací ani vyhledávání konkrétních zdrojů. Pro tyto úkoly jsou specializované nástroje (Zotero, Semantic Scholar, databáze knihovny) vždy spolehlivější.

8. Zapamatování je porozumění — používej nástroje, které paměť posilují, ne nahrazují

Opakované čtení funguje hůře, než si myslíme. Co funguje: testování sama sebe (aktivní vybavování), rozložené opakování v čase, střídání témat. Tyto metody mají silnou vědeckou podporu.

Prakticky: Používej kartičkové aplikace (Anki, Orbit) pro klíčové pojmy a koncepty — ale karty si vytvárej sám/sama. Nechat AI vygenerovat kartičky za tebe obchází právě ten krok, který paměť buduje: rozhodnutí, co je důležité a jak to formulovat.

9. Vždy věz, který cíl sleduješ: splnit úkol, nebo se naučit

Jsou dvě věci, které studia sledují zároveň a které snadno splývají. Splnit úkol: odevzdat práci, projít zkouškou, získat kredit. Naučit se: rozvinout schopnost myslet v oboru, číst, psát a argumentovat nezávisle. AI může pomoci splnit úkol — ale použití AI, které obchází učení, ti nic nedá. Splníš zadání a nevybudoval/a jsi nic.

Tato otázka není moralistická — je praktická. Student, který nedokáže obhájit svou práci u ústního přezkoušení nebo v semináři, nesplnil ani jeden z těchto cílů.

10. Odpovídáš ty — AI není autor ani spoluautor

Bez ohledu na míru zapojení AI jsi autorem výstupu ty. Zodpovídáš za každou faktickou chybu, každé nevhodné tvrzení, každou špatnou citaci, kterou AI vygenerovala a ty jsi ji nezkontroloval/a. „AI to napsala" není obhajoba — ani etická, ani institucionální.

Praktický důsledek: nic neodevzdávej bez přečtení a kritického zhodnocení. AI je spolupracovník, jehož výstup musíš vždy revidovat — ne proto, že to pravidla vyžadují, ale proto, že bez toho nevíš, co odevzdáváš.

Verze 0.2 — E2.3 draft — student-guide / Masarykova univerzita
Podklady: MUNI stanovisko, doporučení k využívání AI ve výuce, Matuschak & Nielsen (2019), výzkumná příručka Augmented Research